SMOLNÁ (SVITAVSKO) | V druhé části rozhovoru s Karlem Lhotským si povídáme o jeho pracích vycházejících z reálných předloh středověkých hradů. Zmiňujeme praktické rady k tvorbě realistické podoby staveb a krajiny. Dozvíte se, kde budou jeho práce k vidění.

PROPAMATKY | Autor: Zbyněk Konvička

Kolik modelů se vám dosud podařilo postavit a jak dlouhý čas jste nad nimi strávil? Podle jakého klíče si vybíráte předlohy?

Fiktivní hrad jsem dokončil v roce 2016, práce na něm mě stála 2 200 hodin. V této době mě můj nový koníček úplně pohltil, a proto jsem začal tvořit ukázky dle hradní typologie, které by mohly být využity i jako didaktické pomůcky. V roce 2017 jsem dokončil tvrz Koválov, odborníky označovanou jako motte, která mi zabrala 270 hodin, o rok později ukázku hradu s plášťovou hradbou Nový Hrádek u Lukova s pracností 740 hodin a poslední dokončenou stavbou byla v roce 2019 Horní tvrz v Kestřanech s 590 hodinami práce. V současnosti pracuji na modelech tribunového kostela ve Vroutku, a to ve dvou verzích. První bude součástí dioramatu velmoženského dvorce a kostela s bezprostředním okolím, druhý vytvářím v řezu a bude ukázkou právě té tribuny. Uvedená pracnost představuje vždy pouze vlastní výrobu. Příprava a tvorba podkladů je časově podobně náročná.

Jaké materiály používáte? Máte nějaké speciální doporučení či triky, jak vytvořit věrné stromy, trávu, vodní plochu a podobně?

Na objekty a hradby jsem vyzkoušel sádru, modurit, dřevo, překližku a papír, ovšem vytvoření povrchu je mnohem komplikovanější a zjednodušeně obtížně popsatelné. Například pro imitaci neomítnutých hradeb jsem použil kamení různého druhu a barvy, které jsem přesil do několika frakcí zrnitosti. Vyberu barvu kameniva dle předlohy a přilepím je na předem připravené papírové šablony vystřižené podle tvaru kostry hradby. Stálo mě to poměrně hodně pokusů, než jsem přišel na to, jak kamení nejrychleji přilepit. Šablonu s kamenivem nalepím na kostru hradby a zaspáruji ji směsí disperzního lepidla, barvy a plniva – obvykle stavební sádry. Polozaschlé stírám vlhkou houbičkou, čímž odstraním sádrový film z vystupujícího kamení a po zaschnutí ještě opravuji a dobarvuji. Používám ale i dvě jiné technologie výroby neomítnuté zdi – ze sádry nebo moduritu. Největší problém je dobarvit je takovým způsobem, aby výsledný dojem byl kompaktní bez ohledu na to, jaká technika byla použita. Doškové střechy vyrábím z beránčí kožešiny, trávu seji pomocí generátoru vysokého napětí s cca 15 000 volty a magnetických vlastností mikrovláken takzvané statické trávy. Většina výrobních postupů je dohledatelná na internetu.

Modely hradů zpravidla zasazujete do dioramatu krajiny. Co je nejtěžší na tom, abyste mohl vytvořit věrohodnou zmenšeninu sídla či přírody?

Úplně nejtěžší pro mě je získat použitelné podklady pro stavbu, tedy přesvědčit některého z odborníků, aby mi věnoval svůj čas a pomohl mi s jejich získáním. Vždy když narazím na někoho ochotného spolupracovat, prožívám šťastné dny. Na druhé straně, od počátku každého projektu vím, co chci modelem ukázat, a ne každý typ se mi hodí. Pokud se týká vlastní stavby, nejtěžší je překonat dobu, kdy se nedaří. Tehdy přichází ke slovu trpělivost a vůle pokračovat. Zažívám i chvíle napětí, když na téměř dokončené práci dělám něco, co se nemusí podařit; dvakrát se tím stalo odlévání vodní hladiny.

Vaším dosud největším artefaktem je podoba fiktivního středověkého hradu z předhusitské doby s podhradím – vesnicí s mnoha řemeslníky i domácími zvířaty. Jak zpracováváte figurky lidí a zvířat?

Byl to můj první a zároveň nejtěžší model. Při něm vlastně ještě o nic nešlo. Dlouho jsem váhal, zda ho oživovat postavičkami lidí ze strachu z kýčovistosti. Třetina postav vznikla předěláním figurek pro modeláře, ostatní jsem vyráběl z drátěných koster nanášením modelovací hmoty a barvením. Koně, krávy a ovce jsou převážně koupené, upravené a barvené. Drobnější jsem vyráběl. Celkem je k vidění 54 postav lidí a 114 zvířat.

V jakém měřítku nejraději pracujete a proč?

Modely jsou v měřítku 1:160, tedy jeden metr ve skutečnosti představuje 6,25 mm na modelu. Měřítko je optimální a často používané. Tak akorát, aby bylo vše přehlédnutelné jedním pohledem a abych nemusel řešit například tesařské spoje. Nevýhodou je, že mnoho detailů je viditelných až ze zvětšených fotografií.

Kde se mohou inspirovat další nadšenci, kteří by se chtěli vydat podobnou cestou jako vy? Kde hledat doporučení či rady začínajícím modelářům?

Obávám se, že kromě inspirace na specializovaných internetových stránkách, zejména železničních modelářů, jiné nejsou. Občas mě některý kolega požádá o radu. Stává se však, že po detailním popisu způsobu výroby se už neozve. Možná ho tím odradím nebo přímo polekám.

Zkusil jste také oslovit správy hradů či muzea s nabídkou zmenšeniny jejich objektu z určitého období?

Ne. Dostal jsem doposud tři žádosti na vytvoření modelu. V jednom případě jsem byl osloven při výběrovém řízení, další poptávky obsahovaly nereálné podmínky – dokončit práci do tří měsíců nebo neexistovaly použitelné podklady. Plánů mám ještě dost a nechci se už rozptylovat. Je mi 70 let a nevím, jak dlouho mě mé zdraví ještě podrží.

Už jste své modely někde veřejně prezentoval, kromě internetového portálu Modelforum a sociální sítě Facebook? Bude si moci veřejnost vaše práce někde prohlédnout?

Jakmile skončí omezení související s epidemií, stanou se čtyři dokončené modely součástí nové expozice nazvané Země hradů v rodném domě Leoše Janáčka v Hukvaldech čp. 40. Tato instalace bude součástí aktivit nakladatelství Putujme, které se delší dobu úspěšně podílí na popularizaci historie a historických sídel v Česku a na Slovensku.

První část rozhovoru s Karlem Lhotským jsme přinesli ZDE